Jak správně zvládat stresové situace

Bezpodmínečně nutné je umět ovlivňovat druhé jak v práci, tak v soukromém životě, stejně jako umět zprostředkovat svůj pohled na věc. Proč se ale naše argumenty někdy zdají neprůkazné a naše chování se setkává s odmítnutím? Je to dáno funkčností našeho mozku. Jeden z důvodů, které vám brání navazovat vztah s jinými lidmi, vám může připadat trochu zvláštní. Musíte si uvědomit, že jste částečné zvíře. To znamená, že my lidé ve stresových situacích jednáme spíše instinktivně než racionálně.

Lidský mozek se skládá ze tří samostatných oblastí mozku.

Příroda strávila stovky tisíc let zdokonalováním našeho mozku. Staré mozkové oblasti však nenahradil, spíše je dále a dále rozšiřoval. Výsledkem je, že lidé dnes mají v mozku tři různé oblasti, z nichž každá má svou vlastní specifickou práci. Jeden mozek se zaměřuje na rozhodnutí „utéct nebo bojovat“, druhý mozek je zodpovědný za emoce a třetí, lidský mozek, je zodpovědný za racionální uvažování.

Nejčastěji se tento systém ukazuje jako velmi účinný, protože každá jeho část funguje perfektně. Problémy mohou nastat, když si tyto tři mozkové oblasti navzájem překážejí v práci, což se může stát zejména ve stresových situacích. V takových chvílích se v mozku aktivuje emoční senzor, amygdala, což způsobí takzvané převzetí amygdaly. V takových situacích se mozek jakoby rozdělí a jeho tři části začnou jednat nezávisle. V tu chvíli se stáváte člověkem, savcem a plazem zároveň. Ale to není skutečný problém.

Jak vzrušení narůstá, plazí mozek, který pochází z doby před 245 miliony let a je vycvičen k tomu, aby „bojoval nebo utíkal“, vás začíná stále více ovládat.

To znamená, že již nejste schopni posoudit situaci správně. Amygdala vás nutí reagovat starými a automatickými způsoby. Nedokážete se už soustředit, emoce se rozběhnou a od té chvíle se můžete chovat jen primitivně.

To rychle vede k vytvoření začarovaného kruhu, čím méně racionálně jednáte, tím vzrušenější se amygdala stává. Velmi rychle jsou další dvě oblasti mozku drženy mimo proces. Jinými slovy, už nejste schopni racionálně uvažovat jako člověk. Místo toho se prostě cítíte zahnáni do kouta a snažíte se buď ze situace uniknout, nebo zaútočit na lidi, kteří vás do situace nějakým způsobem dostali.

Samozřejmě, že věci v moderním světě jsou velmi odlišné než v prehistorických dobách, kdy si mozek tyto instinkty vypěstoval.

Váš nervový systém se však stará jen velmi málo. Nezná rozdíl mezi tyranosaurem a šéfovým tyranem. Amygdala vás sice nenutí s křikem a křikem vyběhnout z místnosti nebo bouchání vašeho šéfa do hlavy tyčí, přesto vás instinktivně donutí vybrat si jednu ze dvou strategií, přičemž obě by byly bohužel špatné. První je chtít se ze situace dostat pryč, je to strategie vyhýbání se a nečinnosti, naprostý nedostatek vlivu. Stáváte se zcela neaktivní a apatický, když by dávalo mnohem větší smysl jednat. Vzdáváte se, vyhnete se nutnosti učinit rozhodnutí nebo volbu, vyvarujete se riskování.

Druhá strategie souvisí s bojem.

Jejím dodržováním se snažíte oponenta tlačit, přesvědčovat, přesvědčovat nebo přimět, aby jednal podle vašich zájmů. Nikoho tím ale neovlivníte, proto se této praxi zkuste za každou cenu vyhnout. Tím, že se plně soustředíte na své strachy, stres a hněv, se amygdala stále více stimuluje.

Pokud se však zaměříte na pocity ostatních lidí, můžete uvolnit páru a začít komunikovat.

Markův příběh ukazuje, jak může být komunikace postavena v obtížné situaci. Ačkoli se Mark často objevuje v televizi a rádiu, je od přírody dost plachý. Před několika lety byl tak plachý, že na každém večírku obvykle zůstával jen několik hodin a pak požádal manželku, aby šla domů. To samozřejmě nebylo zrovna užitečné a jeho ženě se to také nelíbilo.

Jednoho večera se Mark rozhodl udělat něco jiného, chtěl mluvit alespoň se třemi hosty a pokusit se tu komunikaci zpříjemnit. Mark neměl tušení, kam tento experiment povede. V průběhu večera si ale dokázal zajímavě popovídat s pěti hosty party. Tři z nich se ukázali jako velmi milí lidé, se kterými se dalo mluvit. Uvedli, že konverzaci považují za velmi zajímavou a rádi by v seznámení pokračovali. Když Mark konečně odešel z večírku, divil se, proč tento večer dopadl tak jinak než obvykle. Pak si uvědomil, že tentokrát místo toho, aby zůstal ve svém obvyklém systému nervozity a napětí, se zaměřil na informace druhé osoby, a stal se tak pro druhou osobu dobrým posluchačem a zajímavým konverzačním partnerem.